Příběh

Rovenland

...nádherná starobylá země, ze které dodnes vyvěrá syrová magie a plní zemi a vodu silou bohů. Od časů, kdy na tomto ostrově odpočívali bohové, tato síla ovlivňuje věškerý zdejší život. Nad Rovenladnem se nyní stahují mračna. Dny jsou kratší a šedivější a noc se prodlužuje na úkor dne.

Starý, velice učenný muž, Ferghar, z různých indíciích vycítil, že se nevyhnutelně blíží doba temnoty. Počal tedy pátrat po zdroji zla, jehož rozmach by způsobil zahalení celého světa do tmavého hávu.

Sledujme nyní toho muže, jak vychází na nejvyšší vrcholek Trollích hor a vzpína ruce a hůl k obloze. Zablýskne se, zahřmí hrom, čarovné zaříkání je vysloveno..

. Krowkane

V jeho domku jsi našel tento list (sloupec napravo):

Fregharův list

Tento list píši v předvečer nejtěžšího úkolu v mém životě. Zítra ráno se chystám provést rituál Krow-kane a je velmi pravděpodobné, že jeho následky budou pro mne natolik zničující, že jej nepřežiji. Přesto jsem přesvědčen, že je jedinou nadějí tohoto nemocného světa a také proto jsem se rozhodl učinit tuto písemnou výpověď. V ní bych rád osvětlil důvody, které mne k jeho provedení vedly. Rovněž ti co přijdou, by měli vědět, proč jsem je povolal.

Freghar

Dávno zapomenutou legendou byl předpovězen zánik našeho světa. Toho dne prý v místě kde bohové odpočívali poté co stvořili svět, a tím místem je Rovenland, otevře zkažená vůle člověka brány do zakázaných dimenzí a krátce poté bude svět zaplaven děsivými monstry a démony a poté, ve strašlivé agónii, zanikne. Staří proroci také předpověděli jak "moudří" poznají dobu nadcházejícího temna a naznačili způsob jak zániku zabránit.

V mé zemi jsem já, Freghar, považován za učence. Celý život jsem zasvětil zkoumáním toho jak věci kolem mne fungují. Jedině proto jsem si mohl všimnout, že noc se prodlužuje na úkor dne neadekvátně ročnímu období. Ano, právě toto je jedno z předpovězených znamení. Věštba se tedy začíná naplňovat a pokud se proroci nemýlili, jedinou nadějí jsou tři bojovníci přivolaní právě rituálem Krow-kane.

Pokud jsem uspěl, jste těmito bojovníky Vy. Jediné co vám mohu poradit je cíl vaší cesty, který se nachází na jihovýchodě ostrova, odkud se také šíří zlo. Nehledejte pomoc u ostatních, nikdo by vašim slovům nenaslouchal, stejně tak jako nenaslouchali mým. Jste odkázáni jen sami na sebe, protože jediný muž, který by vám snad mohl pomoci, tento svět již dlouho nenavštívil. Ať vám bohové pomáhají.

Jak jsem začínal já, aneb začátek příběhu z trochu jiného pohledu.

Lord Marten otevřel oči. Pokusil se něco vidět, ale zatím měl jen vlčí mlhu. Věděl jen, že okolí je zahaleno do špinavého šera a to bylo zatím všechno co mohl jeho zrak rozpoznat. Se sluchem na tom byl lépe. K jeho uším dolehl nejprve slabý vzdych a pak vysoký ženský soprán. "Už se probouzí." Jiný hlas, tentokrát v altové úrovni jakoby tomu prvnímu odpověděl: "No to je dost." Zrak se mu lepšil, nyní již rozeznával stíny, jenž tvořili tvary a doposud takové, které si jeho fantazie dokázala dotvořit do děsivých nočních můr. Bolela ho z toho hlava, navíc si nepamatoval předchozí události.

Rozmazané stíny nyní dostávaly konkrétní tvar. Byla to tvář ženy, podle vzhledu ještě dívky, avšak měla velice ošklivou tvář, celou pihovatou a podivně se na něj šklebila. "Ti muži jsou hrozní, nic nevydržej," prohlásila ta tvář. Tedy, teď mohl nadávat na smůlu v životě, protože potkat takového anděla mohl snad jedině v pekle. Že by nebyl mrtvej? Posadil se. Zjistil, že se nalézá v nevelké místnosti, která musela být uvnitř nějaké dřevěné chatrče. Po své pravici viděl velikou knihovnu, která byla z půlky naplněna všelijakými knihami. Marten nesnášel knihy a nerad četl. Při pohledu na knihy se mu zatočila hlava.

"Ale, tak zase neusínej!" Hlavou mu proletěl ostrý alt, takže se jeho přední mozkovna dokonale probudila. Teď už věděl, že není ani v pekle, ani v nebi. Vypadalo to, že je stále ještě na zemi, byla jen otázka, kde přesně. "Jó tak to neví nikdo z nás," odpověděla mu pihovatá. Měla na sobě černý, přiléhavý, kožený oblek, nohy i ruce nahé a dlouhé jako pavoučí. Ta druhá žena byla v plavkách, taková malá, drobnější postavy zvlášt vzhledem k té pihovaté. "Elvíro, přečti mu to!" Elvíra, čili ta drobnější dívka rozbalila hnědý svitek a začala číst. Příběhu moc nerozuměl, nicméně pochopil, že ho nějakej potrhlej mág teleportnul sem, na Rovenland.

"A co s tím jako já mám společného?" nechápal.
"No ty jsi ten hrdina, co zachrání svět," odpověděla pihovatá.
"Podívej se ty..., jak se vlastně jmenuješ?" ozvala se Elvíra
"Marten"
"A mně říkají Jusefa," dodala pihovatá.
"Martene, tohle je poslání. Osud. Z toho nelze jen tak vycouvat. Fregharova slova mají velice důležitou váhu. To co říka musí být pravda. Je-li to náš osud, nesmíme si s ním zahrávat, protože se může kdykoliv obrátit proti nám."
"A ty jsi kdo, že mi tady vykládáš můj osud?" řekl nechápavě Marten a postavil se.
Jusefiň obličej se ocitl ve vyšce jeho očí. Výška téhle valkyrie ho velice překvapila. Kdesi slyšel, že bojovnice dostávají speciální lektvary, které je podporují v růstu a to jak do vyšky, tak svalů. Tohle bylo jediné vysvětlení.
"Být tebou, tak se přestanu tak blbě ptát a poslechnu ji. Buď rád, že nevíš kdo je."
"Vy se znáte?"
"Tak trochu. Z té horší stránky." odpověděla drobná postavička.
"Hele, dělejte si co chcete," mávnul rukou Marten, "mě se to netýká, já si hned teď půjdu najmout loď zpátky domů. Kde jsou moje věci?"
"To je takový tupec nebo co?" nechápala Jusefa, "nic nemáš, mužeš si najmout leda velký kulový, a i za to bys musel zaplatit. Tady...," rozvázala vak, který ležel na zemi a podala Martenovi dýku. "Tohle je teď tvoje."
"Si děláš srandu, ne?"
"Nechte toho!" vykřikla Elvíra. "Bolí mě z vás hlava. Myslíte si, že z toho mám taky radost? Mohla jsem se krásně opalovat, místo toho teď tvrdnu v téhle chatrči. Říkám vám, že tohle je osud, já takovým věcem rozumím. A pokud neuděláme, to co se po nás chce, tak na to zle doplatíme. A možná, že nejenom my.
"A co se po nás chce?" zeptal se Marten
Elvíra rychle projela celý text a pak pokrčila rameny. "No tady se píše, ať nás provázejí bohové."
"No to tedy jo," souhlasila Jusefa.
"A jinak, máme to nejprve zjistit."
"No to je bezvadný, takže máme něco udělat a nevíme co. Já nevím jak vy dámy, ale ja bych nejprve obstaral nějaké zbraně."

Jejich cesta pak povede do Sktřetích jeskyň, kde naleznou poklad. Prodají ho a budou se moci pořádně vyzbrojit. Vykročí směle do velkého dobrodružství. Zavítají do soutěsky, do začarovaného lesa a do bíle věže. Budou muset nalézt pět artefaktů, které jim pomůžou získat důležitou zbraň, kterou zaženou zlo spátky do temných koutů. Je to dlouhé a rozmanité dobrodružství. Jejich kroky řídíš ty, coby jeji osud. Budou úspěšní? To závisí jen na tobě.